Zavřel oči a nasával příjemné ticho svého sídla. Zamiloval se do něj na první pohled.
Připomínal mu dům fiktivního spisovatele Morta Raineyho z novely Tajemné okno od Stephena Kinga, kdy začala i jeho láska k tomuto spisovateli. Otevřel okno a dovnitř se nahrnul studený vzduch. Přetáhl přes sebe plandavou mikinu a posadil se zpět za pracovní stůl a začal psát.
„Probudila se jako melodie, tančící ve víru vášní a hladu po stresu svých podřízených.
Hladově mezi nimi tančila a s každým poklesnutým ramenem, zkroušeným obličejem a třesoucími se prsty zrychleně klepajícími po klávesnici.
Jaká to byla jen melodie?
Melodie, se kterou stíná hlavy, zakusuje se do stresu těch nebožáků a hltavě pije jejich slzy?
S rozkošným úsměvem se nahnula nad jednoho ze svých obětí a mlčky začala procházet dokumenty s plánem marketingové kampaně na dnešní poradu. Slyšela, jak mu kapky potu stékají po zátylku. Jaká to labužná píseň pro její uši! S občasným nespokojeným mlasknutím otočila stránku, a pokaždé se zatelelila štěstím, když se senior junior marketing manažer v bledě šedivé košili otřásl děsem.
Jaká to jen byla melodie, zatraceně?
Pomalu složku odložila a bezeslova přešla k další své oběti. Senior account manager. S vytřeštěnýma očima jí podával čtvrtletní tabulky s prodeji. Bez zájmu je projela očima a odhodila mu je na stůl. Tiše se ho začala vyptávat, jak je na tom s uzavřením kontraktu se s jedním z největších software developerů na trhu. Začal koktat nesmyslné věty. Fixovala ho svým upřeným, mlčenlivým pohledem. Snažil se uhnout, ale nedokázal to. Měla ho v pasti.
Občas si olízla rty, dokud se mu doslova nevytratil hlas.
Nádherné, taková krása. Tolik stresu a nervozity. Stresina Serafína, CEO nadnárodního korporátu, upírka živící se stresem svých podřízených, mlsně hleděla na moře nebožáků za monitory, potící se stresem, strachem. Nebylo pro ně úniku. Neměli žádnou možnost.
Zhypnotizovala je tak, že jejich životem se stal tento život. A pro ni slastnou potravou!
Waltz no. 2 od Shostakoviche! To bylo ono!
To byla její melodie, jako která se probudila!“
Odvrátil se od obrazovky a spokojeně se protáhl. Jako první nástřel to nebylo špatné!
Josef Šorm 