Vzpomínáte si, jak jste měli skvělý nápad na knihu, na projekt, na nějakou tvorbu? A jak vám možná někdo řekl, že to je blbost? Nebo že to je k ničemu? Nebo vám dal seznam věcí, co děláte špatně?
Že nás kritika posouvá vpřed, je ve většině případech iluze.
Pokud tvoříme, jde to přímo z vás. Jde to z naší duše, z našeho srdce. Co se pak logicky stane, když je Vaše nadšení konfrontováno s chladným odmítnutím?
Pravděpodobně si to vezmete osobně.
Ztratíte chuť do tvorby
Už se Vám to nechce dotáhnout do konce.
Co kdyby byla bývala Vaše tvorba pro někoho přínosem? Hm? Co udělal kritik tím, že nás srazil? A co jsme udělali Vm, že jsme se nechali srazit?
Někoho a někde jsme o ochudili o radost, kterou jsme s nimi mohli sdílet.
Ano, kritika nás posune vpřed, ale jen za předpokladu, že jsme dostatečně silní, ukotvení ve své misi a dokážeme si z kritiky vzít to, co je pro nás užitečné. Jenže to není vůbec snadné. Chce to čas, trénink, posilování sama sebe.
Co takhle zpětnou vazbu dávat jen se svolením a vyzváním? A když už někoho kritizujeme, tak z místa lásky a ne z pozice ega “Já mám pravdu a musím Ti to říci, protože to vím nejlíp!”
Nebo ještě líp, co se takhle místo kritiky inspirovat?
Pokud se nám nelíbí nový Mercedes EQS SUV (v takovém případě mi ho klidně dejte, mě to ani nebude vadit), také nejdeme demonstrovat za jeho zákaz. Nepíšeme kárné e-maily řediteli. Netelefonujeme na recepci a nevysvětlujeme jim, v čem udělali blbost.
Stejně tak můžeme přistupovat k lidem.
Pokud se nám něco nelíbí, je to v pohodě – ale nemusíme ostatním vysvětlovat, že to jejich problém.
Kritika zabijí tvorbu. Nebuďme vrazi tvorby.
Pokud jste zaseknutí ve své tvorbě, se ženou terapeutkou máme ultimátní program Probuď vnitřní zář své kreativity, ve kterém Vás odblokujeme, začnete tvořit, nastavíte si strukturu a kroky a svůj kreativní projekt dokončíte.