To bylo kdysi moje přesvědčení.
Mainstreamová kultura tomu celkem i napomáhá. Pokud se náhodou v nějakém filmu nebo seriálu objeví postava terapeuta, pak je to většinou romantická komedie a klišé “Jak se v tom cítíš” uklouzne snad každému scénáristovi.
Tradiční výchova to bere dost podobně, alespoň co se týče kluků. Nebreč, nekňourej, jsi chlap ne – to je někdy klasika. Prostě buď normální a dělej to tak, jak se to má.
Druhý extrém také není moc přitažlivý.
Chlap co se pořád jen pozoruje, všechno a a všechny rozebírá a raději si jde promluvit o svých pocitech, než aby utáhnul těsnění u kapajícího kohoutku, není zrovna lákavá představa.
Tak jak to tedy je s terapií a k čemu mi vlastně je?
Extrémy nejsou nikdy fajn a tohle není žádná výjimka. Sám jsem oběma prošel a někdy je pro mě snadné do nich sklouznout i dnes. Je to taková věčná práce, být ve své síle a zároveň nezadupávat v sobě své emoce a bloky, a místo toho s nimi aktivně pracovat.
Terapie fakt není sprosté slovo, ani není trapná a pro losery.
Osobně jsem se k ní dostal přes svojí báječnou ženu, když jsem procházel svou osobní krizí, aniž bych si byl ochoten si to připustit. Vlastně mě to ani nenapadlo. Byl jsem prostě zaseknutý, nešťastný, nespokojený, stálo to všechno zaprd.
Pořád jsem něco řešil se svou ženou a celkem pravidelně jsme se hádali. Pořád jsem přemýšlel, co všechno se musí stát, abych byl konečně šťastný, co všechno má fungovat tak, jak já si přeji a potřebuji.
Nefunkční přístup, nebo chcete-li, méně vznešeně, totální volovina.
Měl jsem to nesmírné štěstí, že mi ji žena tehdy poskytla. Pamatuji si na ni dodnes. S úšklebkem jsem tehdy pronesl něco ve smyslu “no tak mi to teda ukaž” a pak to jelo.
Špunt z vany vyskočil a všechna špinavá voda se začala valit do kanálu.
Rád bych řekl, že to bylo řešení všech mých problémů (nebylo). Rád bych řekl, že “od té doby jsem žil šťastně až do smrti” (fakt ne). Ale bylo to nesmírně důležité. Všechno staré skončilo a začalo něco nového, mnohem lepšího. Skončil jsem se svým zásekem a začal jít po jiné cestě.
Nestal se žádný zázrak.
Moment.
Vlastně ano, stal se zázrak.
Od té doby se totiž vše změnilo. Respektive já jsem se změnil, protože jsem začal pracovat s tím jediným, co skutečně dokážu ovlivnit a co mi dokáže zlepšit kvalitu života. Na sobě samém.
Nemám zkušenosti z chozením za terapeutem každý týden, ani každý měsíc. Mám zkušenosti s terapií Cesta Brandon Bays, kdy mi jedno setkání vystačí třeba i na celý rok (pokud se neděje nějaký zásadní problém).
Takže pokud jste v záseku, dlouhodobě pociťujete tlak, nepříjemný vztek, smutek, “prostě něco tam je”, pak terapie by mohla být právě pro vás.
Vy přece nejste cvoci, ani divný lidi, ani ukňouraný neschopní loseři.
#terapie #cestabrandonbays #cesta #simonasormova #odmitnuti #strach #vztek #smutek