🔎✨ V této ukázce detektivního thrilleru “Temný odkaz” se nadporučík Oskar a Ladislav vydávají na nečekanou cestu za pravdou. 👥🕵️♂️
Setkání s Františkem, otcem zavražděného Václava Kalouse, jim odhalí stinnou stránku jeho osobnosti. 🕵️♂️💡🌑 Jejich pátrání odkrývá minulost plnou intrik, klamů a tajemství. 🕵️♂️🔍🔒
Co skrýval Kalousův trezor a jaké je jeho spojení s vraždou? 🤔🔒🔪✉️
#TemnyOdkaz #DetektivniThriller #StinnaStranka #IntrikyAKlamy #PatraniPoPravde #Tajemstvi #Vrazda #KalousovaTrezor #SpojeniSvrazdou #NadporucikOskar #Ladislav
Klimatizace v autě tiše a monotónně hučela. Ladislav se soustředil na řízení a nevěnoval pozornost podporučíkovi Oskarovi. Ten nervózně poklepával prsty na plastovém madle dveří spolujezdce a čas od času se podíval na telefon, zda mu Izi nepíše.
Věděl, že se pohybuje na tenkém ledě, a raději si nedovolil představit si, jak by na to zareagoval major. Izi však Oskara přesvědčila, že je nutné vyslechnout i Františka Kalouse, osmdesátiletého otce Václava.
Věděl, že do vyšetřování příliš zasahují ze strany rodiny. Doufal, že už nebudou potřebovat komunikovat s Kalousovými. Dost na tom, že už tolik znepokojil Veroniku. Kdyby šlo o jakýkoliv jiný případ, neměl by žádné obavy, ale v této situaci měl pocit, že by mohl mít problémy, kdyby se to dozvěděli jeho nadřízení.
Újezd byla starobylá vesnice s částí, kterou obývali starousedlíci. Jejich šedivé domy, postavené v osmdesátých letech, kontrastovaly s novou výstavbou, která započala právě za Kalousova starostování. Díky jeho úsilí se podařilo přilákat významné investory, kteří se pustili do velkého projektu výstavby golfového hřiště a moderních domů mezi hřištěm a Dendrologickou zahradou. Sám Kalous si zde nechal vybudovat impozantní sídlo s rozlehlým pozemkem. Cena pozemků a nemovitostí se během deseti let téměř šestkrát zvýšila, což představovalo nadprůměrný úspěch nejen v rámci Prahy a jejího okolí, ale bylo to také dalším důkazem Václavovy podnikatelské moudrosti.
Během pouhých pár let se vesnice proměnila v atraktivní místo pro bohaté jedince, kteří preferovali bydlení v okolí než přímo v Praze. Díky této přeměněn se místo stalo lukrativní částí regionu. Újezd byl oddělen od hlavní části Prahy 4, do které patřil, rozlehlá plocha přírodního parku Milíčov. Pro spojení s centrem města sloužil objezd přes Kateřinky po okresní silnici nebo po dálnici. Místo kombinovalo výhody a luxus velkoměsta s uchováním svého venkovského charakteru.
Marie jim s mírně zamračeným výrazem otevřela dveře. Měla na sobě tenké letní tmavé šaty, které na ní působily trochu strojeně. Bylo vidět, že je obvykle nenosí. Nabídla jim sklenici vody, kterou Ladislav i Oskar vděčně přijali. Vdova je mezitím upozornila na všechny obtíže spojené s Františkovým zdravotním stavem. Má špatný sluch, většinu dne prospí a už moc nemluví. Během vloupání spal a pokud se náhodou probudil, nic si nepamatuje. Byla si jistá, že jeho výslech nepřinese žádné užitečné informace, ale pokud si myslí, že se dozví něco nového, klidně mohou vyslechnout i jeho.
Ladislav Marii diplomaticky vysvětloval, že i když by se mohlo zdát, že rozhovor se starým Václavovým otcem je zcela zbytečný, může pro jejich vyšetřování přinést velkou užitečnost. Jeho postranní pohled, který nakonec vrhl na Oskara, však jasně naznačoval, co si doopravdy myslí.
František měl ve druhém patře domu svůj vlastní prostor, který zahrnoval malou kuchyň, ložnici, samostatnou koupelnu se záchodem a malý balkon. Schody byly vybaveny rampou pro vozík, ale byla sklopena a zaprášené ovládání naznačovaly, že není používaná.
František seděl ve velkém křesle ponořený do tlusté knihy. Když je spatřil přicházet, sundal si brýle, které měl na šňůrce, a nechal je viset na hrudi. Měl na sobě zapínací světle fialový svetr, který byl ozdoben špendlíkem s křížkem maltézských rytířů na klopu. Černá košile a dlouhé tmavé kalhoty mu dodávaly hubený a vážný vzhled. Na nohou měl plátěné mokasínové boty. Všechno jeho oblečení působilo starším dojmem, ale bylo čisté, vyprané a pečlivě vyžehlené. Jeho zastřižený bílý plnovous a krátké šediny byly upravené a učesané podle možností. Dvojice tmavě modrých očí oba detektivy se zájmem pozorovala zpod hustého obočí.
Marie mu něco pošeptala do ucha, na což on jen přikývl. Poté odložil knihu na stoleček vedle křesla a opatrně, pomalu vstal. S příjemným úsměvem oběma podal ruku. Přestože bylo horko, jeho dlaň byla studená.
“Upřímnou soustrast, pane Kalousi. Toto je detektiv nadporučík Oskar Kocáb, a já jsem detektiv nadporučík Ladislav Janderka. Vedeme vyšetřování vloupání a následného zabití vašeho syna Václava. Chceme s vámi projít jen pár věcí. Vaše snacha nám řekla, že jste tehdy celou noc spal.”
František sepjal ruce na prsou a pomalu kývl hlavou.
“Obvykle chodím brzy spát a také brzy vstávám. Trápí mě silné bolesti kloubů a někdy se mi špatně usíná, proto pravidelně užívám CBD olejíček. Ten den byl pro mě vyčerpávající, a proto jsem si jej před spaním vzal. Obávám se, že jsem všechno prospal, pánové.”
Oči se mu zaleskly slzami. Pomalu pokýval hlavou a povzdechl si.
“Máte představu, co mohl mít váš syn ve svém trezoru natolik cenného, co by mohlo přilákat zloděje?”
Zavřel oči a povzdechl si. Zvedl ruce tak, aby si o ně mohl opřít bradu a sklopil obličej dolů. Jediná známka, že je naživu, bylo jeho pravidelně se zvedající hruď. V pokoji bylo jinak ticho, rušené jen pisklavým bzučením mouchy, která narážela do skla okna. Ladislav s Oskarem na sebe mrkli. Starý pán vypadal, jakoby usnul.
“Můj syn byl chytrý člověk, detektivové. Zběhlý ve věcech s penězi. Já nikdy takové štěstí neměl. Celý život jsem se zajímal o umění a akademii, ne o hmotné statky jako Vašík. Neměl proto příliš důvodů se svým starým otcem probírat své podnikatelské plány, jak jistě odhadnete.”
“Rozumíme, pane Kalousi. Přesto by nás ale zajímalo vše, co víte.”
“Toho moc nebude.” zasmál se suše František a zamrkal na Ladislava. “Ale mohu vám prozradit, že můj syn nebyl vždycky jen úspěšný podnikatel. Před revolucí byl jedním z těch, kteří si vydělávali prodejem valut na černém trhu.”
“Myslíte vekslák?”
“Ošklivé slovo pro přízemní činnost, ale ano. Nepřekvapilo mě, že se poté dokázal v devadesátých letech tak dobře uchytit. Vždyť řada jeho známých jen převlékla kabáty a staly se z nich též úspěšní podnikatelé, politici, advokáti nebo poradci.”
“Václav s nimi udržoval kontakty?”
“Nikdy mi to neřekl. Proč by sdílel tyhle záležitosti se svým starým otcem. Vždy jsem mu říkal, že se má od těhle lidí odstřihnout. Kdoví, možná to i udělal. S některými z nich ale bezpochyby dál zůstal v kontaktu, o tom nepochybuji.”
“Máte tedy nějakou představu o tom, co mohlo být předmětem krádeže trezoru?”
“Myslíte si, že můj syn mi řekl, co má v trezoru? To by nikdy neudělal. Co bylo jeho, bylo jen jeho vlastní a pečlivě si vše střežil. Všichni obdivovali jeho charitativní činnost, jeho dary církvi, podporu chudých, to že adoptoval Martina. Šikovný a hodný kluk, přestože je– víte co. Ale řeknu vám jednu věc. Ať už měl v trezoru cokoliv, nemyslím, že to byly nějaké cennosti. Možná akcie k některé z jeho firem, to možná, ale žádné zlato ani šperky. Můj syn věřil v hodnotu pozemků. Neinvestoval na burze ani s komoditami, podnikal v pozemcích a s dotacemi. Pozemky byly i důvodem jeho zbohatnutí v devadesátých letech, na nich tolik vydělal. Po revoluci ztratily peníze hodnotu. Všechno následně ukradli za kupónové privatizace, ale Václav byl opět chytrý. Měl uložené peníze v dolarech a německých markách, a na inflaci paradoxně vydělal. Ihned začal investovat. Ještě před druhou vlnou inflace odkoupil ohromné pozemky od církve, která začala restituovat. Tehdy začala jeho kariéra zemědělce, jak říkával. Všichni tvrdili, že zemědělci v Čechách skončí, že se celá republika stane brambořištěm a ceny pozemků šly dolů, ale Václav se jich nikdy nezbavil, naopak je dál nakupoval. Mysleli si, že je blázen, ale když nás přijali do Unie a započaly pro zemědělce dotace z Evropy, kdo myslíte, že z toho všeho vyšel opět jako vítěz? Začal pronajímat pozemky ostatním a zároveň na ně čerpal dotace. Měl známé na ministerstev, a věděl, jak je získat, na koho se obrátit a jak správně sepsat žádosti, jak vyhrát výběrová řízení. Můj syn nepotřeboval mít doma zlaté ingoty, proč taky? Takže když se ptáte, co měl v trezoru, hádám že v něm uložil věci, které byly cenné pro něj, nebo věci, které nechtěl, aby viděl někdo jiný. Jeho trezor bez klíčů, jen s kombinací, kterou znal jen on sám.”
“Myslíte tedy, že v trezoru nemohlo být nic, co by mělo nějakou hodnotu?”
“Možná pro někoho. Víte, můj syn byl komplikovaná osobnost. Byl schopný, o tom nebylo nikdy pochyb. Ale měl i své slabosti. Já mu nedokázal pomoci.” Stařec se odmlčel a vyhlédl ven z okna. Zamyšleně se poškrábal na tváři. “Každý rodič se snaží, aby jeho dítě mělo lepší život. Můj syn to dokázal, alespoň po majetkové stránce. Ale jsou věci, ve kterých jako rodič zklamete, ať se snažíte jak chcete. Můj syn byl dobrý člověk. Pamatujte na to, detektivové.”
Moucha konečně vylétla z okna ven a v pokoji se rozhostilo opět klidné ticho pozdního letního odpoledne.