🔍 Zatímco Izabela 🕵️♀️ věnuje svůj čas vyšetřování brutální vraždy, její dcera Ester 🚗 odjíždí se svým otcem do malebných hor.
🤞 Johann doufá, že stráví s dcerou nezapomenutelné chvíle, avšak myšlenky na Izi ho neustále provázejí. Prožívá vnitřní rozpor mezi touhou zachránit jejich vztah ❤️ a strachem, že už je vše navždy ztraceno. 😔
💡 Zatímco Izi pátrá po pravdě za záhadnou vraždou 🔎, Johann pátrá po pravdě o jejich vztahu. Odhalení pravdy může být bolestivé 😢, ale možná je to ta jediná cesta. 🛤️
Pomalu otevřel oči a pohlédl na prázdné místo na posteli vedle sebe. Ze sousedního pokoje přes pootevřené dveře se ozývalo její tiché, rytmické chrápání. Tiše vyklouzl, aby ji nevzbudil, a zavřel za sebou. Hleděl na pohoří a kopce, zelené louky plné lučních květin a blankytně modré nebe. Z terasy byl impozantní výhled do krajiny, který ve většině lidí vzbuzoval mír, klid a pocit štěstí. V něm však ne.
Muž v bílém županu si připravil kávu a přemýšlel o nadcházejících dnech. Následující dva týdny měly být plné odpočinku a pohody, radosti, že může trávit čas s ní. Bylo by fajn na chvíli zapomenout na všechny ty měsíce nejistých telefonátů, tichých hádek s její matkou, okamžiků, kdy ani jeden nechtěli nic říci, protože již padlo příliš mnoho slov, která nešla vzít zpět. Proč se museli neustále zraňovat? Proč se nedokázali zastavit a říct si doopravdy, co k sobě cítí? Možná si to jen namlouval. Možná se pletl. Možná, že ona k se již dávno posunula. Jejich dcera je možná jediné, co je nyní spojuje.
Když vylezla z postele, rychle se na ni usmál, aby neviděla jeho smutek. Nemělo smysl ji tahat do jeho emocí. Byl už dost starý na to, aby na ni ještě házel své vlastní chmury. Jakoby jich ona neměla už sama dost.
Ester si od něj vzala šálek kávy. Neprotestoval. Brzy jí bude patnáct. Bude šťastný, když mu bude ještě v příštích pár letech natolik důvěřovat, že se mu svěří se svými starostmi ohledně starších kluků. Proč by ji teď vykládal o tom, že na kávu je moc mladá. Přednáška na dovolené po ránu, to není sen žádného teenagera. A ani rodiče, když se to tak vezme. Stejně by si dělala sama, co chce. Raději ať s ní má hezký vztah, z trochy kofeinu navíc se nikdo nezblázní. Stejně ve škole pijou určitě tý sladké limonády, které se stokrát horší. Takže jedna káva je vlastně ještě v pohodě.
“Nedáš si to na Facebook?”
“Facebook je pro učitelky a důchodce, já jsem na insta, tati.” Její tón jasně dával najevo, co si myslí o tom, že mu to vůbec musí vysvětlovat.
“A to já si to tam zas dám.” objal ji kolem ramen a zazubil se do objektivu. Na tváři se jí vykouzlil široký úsměv, který pak ale pomalu vyhasl. Pamatoval si, že se takto usmívala i bez toho, že by pózovala pro fotky. Kdysi se takhle vesele a upřímně usmívala skoro pořád. Před tím vším. Nebo byla prostě jen starší a on si idealizuje jejich minulost?
“Co bys chtěla dneska podniknout jako první?”
“Můžeme jít klidně do bazénu na hotelu.”
“Do bazénu? Když tu máš takovou nádheru?” řekl s přehranou rozčarovaností a obloukem přejel pohoří.
“Když tu s náma není máma, tak nemusíme nikam chodit, ne?”
Sklopil ruce a zdrženlivě pokýval hlavou. Hodila mu trochu návnadu, ale on se na ni nehodlal chytit. Ať byla Izi jakákoliv, oba se pečlivě snažili, aby toho druhého před Ester neočerňovali ani o sobě nemluvili s despektem. Alespoň na něčem se dokázali dohodnout. Prohrábl si vlasy a posadil se k ní bokem. Její matka byla ta, co je vždycky hnala do akce a na výlety. On sám měl vždy potíže výlety vymýšlet a nešlo mu to. Pomalu upíjel kávu a kochal se výhledem. Jeho dcera se zahloubala do obrazovky svého telefonu a po očku ho sledovala. Pak jej zase odložila a zpříma na něj pohlédla.
“Tak proč ne, můžeme nakonec někam vyrazit.”
“To je v pořádku, Es. Když se ti nikam nechce, nemusíme. Můžeme se tu pěkně poflakovat a odpočívat. Číst si.” otočil se k ní a v legraci na ni protáhl obličej. Když řekl slovo ‘číst’, pokývala hlavou s netečným výrazem, našpulenými rty a vykulila na něj oči. Bylo jasné, co si o tom myslí. Rychle proto pokračoval. “Nebo jen koukat na seriály, když budeš chtít.”
“Na jaké? Na tvé, nebo mé? Na ty mé, jo?” rychle ze sebe vystřelila a zamrkala na něj. Její drobné, krásně bílé zuby se na něj zaleskly v čtveráckém úsměvu.
“Ty jsi vyděračka!” Pobaveně se zasmál a zakroutil hlavou.
“Já vím, že tě stejně přemluvím.” dodala dospěláckým tónem s povzdechem, který si nezadal s hlasem paní učitelky na prvním stupni základní školy, určeným pro nezbedné děti.
Spokojeně se zachechtal. Proč ne, koneckonců. Alespoň zjistí, na co se vlastně jeho náctiletá dcera v poslední době dívá. Dlouho měla období, kdy sledovala dětské věci souběžně s pubertálními pořady o vztazích, líčení se a všem možném. Jásavé barvy a ukřičení mladí herci, kteří vše spolu dramaticky probírali, ho vždy odradili od hlubší pozornosti.
Teď má možnost si konečně užít čas se svou dcerou, která mu přeci tolik chyběla. Budou ležet na posteli a koukat na notebook. A proč by ne? Objednají si jídlo na pokoj. A zmrzlinu. Kyblík zmrzliny pro každého. Ester možná nebude chtít. Možná, že už řeší svoji postavu. Raději se jí nebude ptát, aby si nemyslela, že na ni tlačí. Izi to občas dělávala, a Johann vždy cítil, jak je to Ester nepříjemné.
Izi.
“Tati, jsi v pohodě?”
“Jasně, ty má prdino.”
Obrátila oči v sloup a ušklíbla se.
“Ježiš tati, nebuď trapnej!”
Vyskočil a s předstíraným vztekem ji pevně sevřel do náručí. Protestovala, ale ne příliš. Políbil ji na temeno, do jejích vlasů. Nepamatoval si, kdy ji takhle naposledy objal. Když byla ještě miminko, malá, miloval ji chovat v náručí. Zdálo se mu to jako věčnost, jako jiný svět. Kdykoli se zahleděl do jejích modrých kulatých očí, ať byl rozčílený jakkoliv, vztek z něj vždy hned vyprchal.
Odtáhla se od něj a začala znovu brouzdat na telefonu.
“Je fajn, že jsme spolu.” usmál se na ni. Pokývala hlavou, aniž by zvedla tvář od obrazovky.
“Už víš, kdy budeš s náma zase bydlet?”
Zavrtěl hlavou.
“Se ti po nás stýská, co?” Bylo by raději, kdyby to říkala jemně a něžně a ne s pubertální necitlivostí, jak to uměla. Zamrkal a spolkl ostrá slova, která se mu drala na jazyk. Přece na sobě nenechá nic znát. Koneckonců, Ester za to nemůže. Možná, že za její ostrostí a sarkasmem se skrývá její vlastní nejistota a bolest.
Izi, jeho milovaná Izi, do které se zamiloval na první pohled a od té doby ji už nikdy nepřestal milovat. Jak to s ní jen mohl zpackat? Co udělal špatně? Izi byla jedinečná, až ho to někdy zaskočilo. Pokaždé, kdy už měl pocit, že ji zná, vždycky ho něčím překvapila. Věděl, že nikdy nebude jen jeho. Izi byla vždycky hlavně svá, sama sebou. To on byl vždycky ten, kdo si neuměl bez ní představit život. Byl si zcela jistý, že ona by bez něj svůj život zvládla. Nyní si to už nemusel představovat. Nyní to viděl na vlastní oči. Izi ho nepotřebovala.
“Mrkneme se, jaké nové seriály teda mají?” Než stačil odpovědět, už měla jeho notebook otevřený a procházela nekonečnou nabídku seriálů.
Ještě jednou si prohlédl krajinu a zhluboka se nadechl. Má čas. Na výlet půjdou zítra. Dnes to mohou proflákat. Jeho dovolená právě začínala.